Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Usnesením obecního zastupitelstva byl jsem já, Josef Chramosta, def.říd. učitel obecné školy s vyučovacím jazykem českým v Čížkovicích, ustanoven, abych činil zápisy do českého dílu obecní kroniky. Zápisy počal jsem konati dne 18.1.1931. Narodil jsem se 17.3.1898 ve Vlašimi. Tam jsem vychodil obecnou a měšťanskou školu. Absolvoval jsem r.1917 učitelský ústav v Praze. Od 1. září 1926 působím na škole zdejší. Popis obce. Ves Čížkovice leží v severních Čechách v okresu litoměřickém, v soudním okresu lovosickém při silnici, vedoucí přes ves z Úpohlav a vyúsťující na státní silnici z Lovosic do Třebenic, je od Lovosic vzdálena 4 km ve směru jihovýchodním. Plocha katastru obecního činí 474 ha. Průměrná výška obce nad mořem je 178 m. Nejvyšší vrchy v okolí jsou Košťál 376 m, Ovčín 428 m. Nejnižším místem je údolí potoka Modly, as 168 m. Potok modla, protékající obecním katastrem od obce Želechovice na sever k obci Sulejovicům, dotýká se pouze samoty „Rybníčku“ a zůstává stranou obce. Je málo vodnatý, nepatrného spádu. Stálých větších rybníků není, kromě nepatrného rybníčku uvnitř obce a dvou umělých basénů, jež si zřídila cementárna hlavně na zásobování vodou labskou, kterou čerpadly z Lovosic přivádí. Obec leží v nížině zcela chráněné od severních větrů, k jihu a k východu otevřené. Průměrná roční teplota jest 9 °. Průměrná nejvyšší teplota letní +32°, nejnižší průměrná teplota zimní –18,4°. Nejčastější směr větrů sz. Průměrný tlak vzduchu 748,71, průměrná vlhkost 76, oblačnost 6,5, průměr ročních srážek dešťových 509,3 mm. Data sdělil laskavě p. F.Duck, pensista v Čížkovicích. Průměr počítán z doby 11ti let. Počet domů činil k 1.prosinci 1930 (v den před sčítáním lidu) 226. Uvádím seznam podle popisných čísel a majitelů (rozsáhlý seznam nebudeme z důvodu úspory místa uvádět) V obci jsou dvě školy, německá a česká. Škola německá byla založena již r. 1675 a bývala až do r.1876 umístěna v přízemí budovy č.p.54, v níž je nyní provisorně česká škola.Tehdy byla rozšířena na dvoutřídní a provedena nástavba 1.patra. Roku 1901 byla opět rozšířena o 3.třídu. O dva roky později přestěhovala se do novostavby č.p.143, načež ještě r.1908 vzrostla o 4.třídu. Čtyřtřídní byla až do r.1919, kdy po odchodu dětí českých byla redukována na dvojtřídní, jakou je až dodnes. Do školní obce patří i sousední Želechovice. Česká škola založena byla v říjnu 1919 a otevřeny hned dvě třídy. Je dosud umístěna v opuštěné, nevhodné budově staré školy německé, kterou státní úřady velikým nákladem alespoň k dočasnému užívání adaptovaly.R.1921 byla přechodně až do r. 1925 zvětšena škola na trojtřídní. R.1929 byla opět 3.třída znovu otevřena. I při německé i při české škole jsou zřízeny mateřské školy, česká pro nedostatek učebny zřízena až r.1926. Kostel zdejší vystavěn byl r.1675 za Gustava Adolfa z Warrenbachu v místech, kde as do polovice 14.století kostel již stával. Na zvonici vedle kostela visí velký, před válečnou rekvisicí uchráněný starodávný zvon z dílny proslulého pražského mistra Brikcího, na němž odlit je tento nápis: „Tento udielan gest k swatemu Jakubu do Czizskowicz nakladem Martina Zabranskyho Leta Panie MDLIX (1559). Hlavní oltář kostela, postavený asi r. 1889, zdobí obraz svatého Jakuba, staršího apoštola, od neznámého autora, obraz byl r.1929 nákladem přes 1.100,- Kč renovován. Dva postranní oltáře—po pravé straně oltář „Svaté rodiny“ se zemskými patrony sv.Václavem a sv.Janem Nep.—po levé straně oltář Panny Marie Pomocné s obrazem nejcennějšího provedení s bohatou pozlacov. a postříbř. řezbou—doplňují zařízení chrámu. Nad postranním vchodem visí starobylý, zašlý obraz, kde zakladatel kostela znázorněn kleče se svou chotí, kterak po překonání nebezpečí na moři činí slib, že postaví na díkuvzdání kostel v Čížkovicích, jehož model drží jeho choť v rukou.Hřbitov založen 1862. Kolem kostela jsou rozestaveny 4 sochy pískové, a to socha sv.Antonína, sv.Václava(r.1929 při mileniu renovována), sv.Tadeáše a socha sv.Jana. První tři dal na svůj náklad zhotovit 1889 sedlák A.Hunke z č.p.34, čtvrtá je původu neznámého. Z dalších církevních památek sluší jmenovati: Bílá“Boží muka“ na rozcestí silnic do Úpohlav a Želechovic, renovována r.1847—Jakubův kříž na polní cestě k Chodovlicům, ren. 1844—kamennou sochu sv.Josefa postavenou nákladem rodiny Fingerovi r.1860 u parku—kamenný kříž na ladech (Krausův) - cennou sochu „Ecce homo“ od Ondřeje Süsse na silnici k Třebenicům—sochu sv.Jana Nepomuckého na radostické cestě u sušárny, která nese nápis : Leta Panie(nedoplněno)dne 22.maji. Na návsi pod kostelem odhalen r.1926 péčí sboru dobrovolných hasičů něm. za přispění obce úhledný pomník padlým ve světové válce spoluobčanům. Je pěkně , na očích, a není zapomínán.Ujal se zde pěkný zvyk klásti při slavnostech na pomník květy a věnce. Na pomníku jsou vyryta jména 36 obětí války. (pozn.red. pro úsporu místa jména vynecháváme). Typické stavby: Statek rolníka Jahnela č.p.27, statek rolníka Wanky č.p.25, dům č.p.44 (Karl Jentsch), sýpka ve statku Lad.Landy č.p.3. V zámeckém parku je několik starých stromů, z nichž vyniká obrovská vrba přes 200 let stará, černá bříza (betula nigra), klokoč. Obyvatelů měla naše obec při sčítání z r.1921, prvním v republice, 986. Z toho bylo mužů 473, žen 513, národnosti českoslov. 412, německé 533, cizinců 41. Příslušníků církve římskokatolické bylo 896, evangelické 34, československé 11, israelské 10, jiné 2, bez vyznání 33. Nejvíce průmyslových dělníků =115, zemědělských ve dvoře 15, rolníků 42, kupců 8, obuvníků 5, 1 sam. kovář, 1 kolář, 1 sedlář, 2 truhláři, 1 pekař, 2 malíři, 3 holiči, 2 dámské krejčové, 2 krejčí, 5 zedníků, 1 výrobce cem. zboží, 2 obchody s uhlím, 4 hostinští, 6 prodavačů lahv. piva, 1 výrobce kartáčů, 12 zříz. dráhy, 3 četníci, 2 strážníci, 4 zříz.pošty, 3 mandly, 7 učit.. Velká továrna na cement spojená s cihelnou, založená říšskoněmeckým podnikem:Sächsisch-Böhmische Portland—Cementfabrik, Aktiengesellschaft, Dresden v květnu 1898, otevřená od července 1899. Tato továrna je nyní v majetku Kralodvorské cementárny. Zaměstnává stále okolo 500-600 dělníků z místa i okolí, 18 úředníků, 18 mistrů. Původní výroba ve staré továrně byla nahražena postupem času novými, většinou železobetonovými výrobními budovami, v poslední době (r. 1929-30) byla vybudována k tomu ještě nová speciální továrna na výrobu elektrotaveného cementu. Roční výroba činila (r.1930) (nedoplněno) vagonů cementu a (nedoplněno) cihel. Továrna způsobila rozkvět obce, zdvojnásobila téměř počet obyvatel a zajistila finančně jistý blahobyt obce. Místnímu velkostatku pivovar vyrábí ročně 7.000 hl piva. Byl založen již r.1623. V důsledku zákona o obecních knihovnách založeno r. 1920 české i německé oddělení obecní knihovny. V obci působí řada spolků německých i českých. Spolky české jsou: Místní odbor Nár. Jednoty Severočeské pro Čížkovice a Želechovice (založený r. 1919), jenž pracuje na poli práce dobročinné (nadílky chudým dětem) a vzdělávací (divadla, přednášky, koncerty apod.). R. 1926 založen na podnět občana V.Šalouna Sbor dobrovolných hasičů v Čížkovicích . Z politických stran mají zde pobočky 2 strany české—je to Místní organisace čsl. strany soc. demokratické a Místní organisace čsl. strany národně socialistické. Z německých spolků sluší jmenovati: sbor dobrovolných hasičů, založený r. 1888, Bund der Deutschen (1907), Deutscher Kulturverband (1928), Blindenfürsorge (1919), Fussballklub (1930), Schulhellerverein, místní organisaci něm. Strany soc. dem., mistní org. Bund der Landwirte. Kromě toho působí zde od r.1928 něm. zpěvácký spolek. Od r. (nedopněno) působí pro obec blahodárně německá raifaisenka, založená na podnět občanů pp. Czechana a Tietze. V obci koná se tu neděli po sv. Jakubu pouť dosti hlučná. Kol silnice od kostela z návsi víří rušný pouťový ruch. Zpravidla bývá dopoledne něm. Spolkem pořádán na návsi koncert se sbírkou na dobročinné účely. Posvícení slaví se „císařské“. Jak o pouti tak o posvícení neobejde se mládež bez taneční zábavy. Každoročně čeští i němečtí hasiči (zvlášť) v měsíci květnu pořádají slavnost kácení máje (Maibaumfest). Až po vršek oloupanou jedli se zelenou, barevnými fábory z papíru na vrcholu ozdobenou korunou zasadí večer před 1.májem do jámy, Češi na Ovčíně (Šáferaji), Němci na návsi, za zvuků přijednané kapely, načež je hudba zavede proskočit se do hospody. Vlastní slavnost koná se pak některou neděli květnovou. Brzy po poledni šerpami vyšňoření mládenci a družičky jdou s hudbou pro krále, pro královnu, ženicha a nevěstu a pak s nimi se vzrůstajícím průvodem k „máji“. Za hlučného veselí pak „tesaři“, nemožně namalovaní a komicky oblečení, kteří přijeli se směšným potahem (komed.bouda apod.) po proslovech krále a královny, jimiž se vítá máj, měsíc lásky, i po říkání myslivcově, jenž se o máj, v lese prý urvanou s tesaři hádá, máj porazí. Mládež se v mžiku vrhá na vršek máje a ti šťastní jsou oblaženi kořistí, utrženým fáborem. O padlou máj se potom losuje. Pak odchází všechna mládež průvodem do tanečního sálu. V průvodě družičky nesou malou máj, vyšívanými od nich stuhami zdobenou.Při tanci ženich s nevěstou zavádějí k tanci s placeným přípitkem a konečně se pak vydražují stuhy i máj. V půli srpna slavívá chasa z velkostatku „dožatou“ či dožinky. Chodění za maškary v masopustní dny téměř vymizelo, spíš ještě v sousedních Želechovicích se drží, u nás jen několik dětí chodí a často žebrá.Tanec se však koncem masopustu pěstuje statečně a to prý proto, aby byl vysoký ječmen. V den slunovratu konávají Němci průvod s hudbou a lampiony na blízký vrch Ovčín, kde rozžehají hranici, přes níž děvčata házívají věnečky z polního kvítí, je to zvyk obdobný českému pálení čarodejnic, který se zde však nekoná. Od převratu konávají Češi pravidelně v předvečer „Husova dne“ průvod, nejčastěji také na Ovčíně zaněcují hranici, kde řečník vzpomíná památky Husovy. Z ostatních lidových zvyků žije zde ještě obcházení „Barbory“, pak Mikuláš, málo je již koledníků a pomlázkářů. Zajímavé je, že se „pomlázky“, malovaná vejce i cukroví a figurky po čas velikonoční vystavují za oknem, často v oseníčku v truhlíčku rostoucím. Zvyk chodění s řehtačkami a klepáči děti dochovávají a některé při tom koledují. Při svatbách dosud se děje, že nevěsta před svatbou roznáší po známých rodinách výslužku—svatební koláče. Jiných obyčejů—kromě zatahování kočáru—se zapomíná. Působením vzdělání mizí pověry a pokud tu ještě se projevují, nejsou valně odlišné od jiných krajů. Silně se posud věří moci bylin, sbíraných na ladech. Jinak lidové léčení mastičkáři a zažehnávání se v obci nevyskytuje, hledá se jen pomoc lékařská. Čeština zdejších rodáků je vlivem německého vzdělání školního silně znešvařena, schází zejména cit pro pádové vazby „-mám hodně blůzách“ , „běhali jsme na lukama“, místo 5. pádu se volá pádem prvním, jistě jen vlivem němčiny. Služka se ptá: „Pán, kdy přijdete?“ a.t.d. Vyskytuje se spousta germanismů—fajrum, šichta, oprám (lom), veřtot (dílna), nejsem na cajku (jsem churav), chytil se ho prant (dostat otravu), mám to v krku(bolení), apod. Starostou obce je Hubert Schäfer, všech členů obecního zastupitelstva je 15. Náměstkem starosty je Josef Seemann, pokladníkem obecním Karl Wage. Obec je zámožná, vlastní přes 1.100.000,- Kč hotových peněz, nemá dluhů. Patří jí budova německé školy obecné č. 143, stará školní budova č.p. 54, budova poštovního úřadu č.p.53, obecní domek č.p.9, dále vlastní 77 a 87 m2 role, 3 ha 66 a 36 m2 pastvin, 25 a 51 m zahrad a rybník 7 a 91m2, kromě toho v majetku něm. školy je 95 a 59 m2 role a 4 a 18 m2 zahrady. Má ve své režii dodávku elektřiny občanům, elektrickou sílu dodává cementárna. Chudinský fond má 30.000,- Kč jmění. Obecní domek č.p. 9 je nedostatečný. Obcí vede okresní silnice, od státní silnice z Lovosic do Třebenic odbočující přes Želechovice na Úpohlavy, od níž ze středu obce odbočuje krátká silnice k cementárně kol nádraží vedená. Lokální dráha byla vybudována r.1982 s tratí Lovosice-Libochovice, 1.záříkonala se první jízda. V místě odbočuje trať Čížkovice—Obrnice,dostavěná a provozu odevzdaná r.1892 v září. Autobusové spojení—Soukromý podnikatel z „Granátky“ u Třebívlic koná od r.1927 jízdy po silnici Podsedice–Lovosice, na „Cíglšenku“ je zastávka pro čížkovické občany. Poštovní úřad byl zřízen r.1907 a byl od počátku umístěn v čís.53 (obecní majetek), obcí pak znovu postaveném. Předtím se pošta dopravovala pěší pochůzkou z Lovosic. Doručuje se pošta do Čížkovic, Želechovic a Úpohlav. Úřednícké místo je r.1930 jako úřad II.tř.5.stup. Zapsaných zásilek doručuje se ročně 25.000. Četnická stanice byla zřízena r.1924 na podzim přemístěním z obce Vrbičany a je ubytována u hřbitova v č.82, poskytnutý dům je bývalá hájovna majitele čížkovského dvora. První radiový přijímač zřidil si r.1924 Ing.H.Prášil v cementárně, Nyní je jich v obci 30. Vynikajícím občanem rodákem byl místní rodák, rolník Karl Kraus, z č.33, * 23.dubna 1841, + 30.V.1917, jenž byl po 25 okresním starostou a velmi vlivným členem ob.zastupitelstva. O školu německou nemálo se zasloužil Franz Kempf, říd. učitel, narozený v Žandově 8.IV.1850, z rodiny hrnčířské, který celý svůj život působil na škole zdejší. Žije nyní na odpočinku v Litoměřicích. Za zmínku stojí i působení vlasteneckého faráře P. Jana Ev. Kořínka, nar.19.I.1842 v Libouni u Jičína z rodiny mlynářské, přítele Dr. Paříka, jenž v obci působil od r. 1890-1908. V díle J.R.Tesař: „Litoměřicko“ -III– podány jsou stručné dějiny naší obce (str. 145,146 a 147). Týž spisovatel pojednává v I.díle knihy o Čížkovicích po stránce archeologické a zeměpisné (str. 69,70,85,151,167,172 a 212). Archivář, Ant.Janda, ve spise „Dějiny stavu rolnického“ v Čechách, díl II., svazek I., str. 52,53,54,55. V tomto spise lze se dočísti, že v Čížkovicích byla již r. 1486: „Tvrz s dvorem poplužním, vinice ve 3 díly rozdělená, s velkým lisem, vinička malá v poli u Čížkovic, ježto slove Oplužín („Oplazinken“) Ve III.dílu prve zmíněného „Litoměřicka“ zde cituji: „Z nálezů předhistorických zřejmo, že osídlení obce spadá do dob prastarých. Z majetku knížete přešla do rukou kláštera sv.Jiří na hradě pražském. V r. 1276 seděl zde vladyka Čáslav, který patrně první starou tvrz ve vsi založil. Tento měl patrně nějaký statek u vsi Veselé („Veselá Hora“) - bývala ve směru k Lovoši (viz. níže), kterou jeho bratr Přeslav z Újezda prodal Celskému klášteru. V r. 1318 činí se zmínka o třech zemanech Vojtovi, Kubatovi a Mikulášovi. Roku 1341 žil zde jakýs Martin a r. 1363 Prokop a Jan z Malhostic podávali faráře ke zdejšímu kostelu; jako patroni téhož kostela uvádějí se v r. 1379 bratři ze Vchynic a Hanuš, Jarka a Kunata, bratři Kaplíře ze Sulevic. V roce 1389 měl Kunata Čížkovice sám, později patřily Hanušovi, jenž přivezl sem r. 1391 věno svojí choti, ten také r. 1406 faráře zdejšího rolemi a loukou obdařil, připomíná se ještě v r. 1413, již dva roky po té byl patronem syn jeho Jan, ten r. 1424 nabyl Košťálova, kam své sídlo přenesl. V r.1436 zastavil Zikmund Čížkovice s ostatními statky klášteru Premonstrátek svatojiřských za 1000 kop grošů pražských Janu Kaplíři ze Sulevic. Čížkovice zůstaly při Košťálově až do roku 1486, kdy při dělení bratří dostaly se Janovi. Synem jeho byl Albrecht, jenž roku 1529 Čížkovice držel s bratřími svými Jiřím a Felixem. Tenkráte asi vznikla druhá (nová) tvrz, která vystavěna byla na tzv. „Lavičkách“ a při ní založena byla nová ves. Po Albrechtově smrti držel celé Čížkovice Felix. R. 1576 rozdělili se o zboží tři synové Felixovi Jan, Jaroslav, Albrecht; horní tvrz (novou) dostal Jaroslav, ostatní po polovici staré. Jan zemřel r. 1598, odkázav svůj díl své choti Anně Kaplířové z Údrče, pro spor s Jaroslavem vzdala se r. 1600 dědictví proti pojištění 4.800 kop míšeňských. V době soudu koupil Jaroslav zadlužený statek po Albrechtovi a stal se tak sám pánem celých Čížkovic. Smil z Čížkovice, který r.1615 platil berně ze vsi, byl patrně jeho syn. Týž držel i Vrbičany, které šetrný jeho otec r. 1623 koupil. Po Smilovi měl Čížkovice Adam, asi bratr jeho, jenž r. 1623 polovicí jmění propadl, Čížkovice prodány ještě téhož roku za 29.750 zl. hraběti Wolfovi Illburkovi z Vřesovic. Ten prodal brzo statky ty hraběti Gustavu Adolfovi z Warrensbachu a když bez dědiců zemřel, koupil je zase klášter sv. Jiří a spojiv je s panstvím třebenickým , učinil jej sídlem dominia. Z horní tvrze zřízena tzv. Panská hospoda, pod níž několik kroků jsou sklepy, z dolní tvrze zřízen zámek, jenž byl až do poč. XIX. století obehnán příkopy. Ty jsou nyní překlenuty. Po zrušení řádu cís. Josefem II. spadlo jmění na náboženskou matici a prodáno v dražbě veřejné r. 1819 Josefu Glaserfeldovi za 200.600 zl. konv. měny. R. 1838 panství čížkovické Jan Dostál, který je v r. 1854 prodal hraběti Kounicovi za 410.000 zl. k.m.. Od r. 1869 patřilo bratřím Tschinklům, kteří je za 450.000 zl. rak. nabyli koupí, po nich 28.ledna 1886 přešly v majetek Františka Reidla, rytíře z Hasenbrunu, který je ve veřejné dražbě za 492.000 zl. rak. koupil, po něm podědil je továrník Emanuel Karsch, dal je věnem dceři svojí Hedvice, manželce rytmistra Kühne, která je až dosud jejich majitelkou. K panství patřily dvory v Keblicích, Košťálově a Siřejovicích. Při pozemkové reformě zabrány dvory v Keblicích a Siřejovicích a něco půdy rozděleno bylo v Čížkovicích. Část půdy koupena též i pro budoucí stavbu české školy. Koncem XVIII. století bylo zde 54 čísel, v r. 1820 pak 62 domy s 312 obyvateli, zámek, dvůr, cihelna a 1 hostinec; z nich 1 dům s vinicí a lisem náležel k panství teplickému, 1 dům k panství třebušínskému. Ve válkách husitských, 30-tileté i slezských silně obec trpěla, v r.1756 ležela zde pruská armáda 21 dní.“. Důležité události let 1919-1931. Dne 6.III.1919 kolkovaly se peníze v Lovosicích. Dne 15.VI.1919 konaly se první volby v republice do obcí. V obci naší bylo docíleno volebního kompromisu, podle něhož obsadili Němci 10, Češi 8 míst v zastupitelstvu. Starostou zvolen Němec pan Hubert Schäfer, rolník. Za českou menšinu zvoleni Jindřich Svátek, stan.mistr, náměstek starosty, P.Fr.Šrámek, farář,Karel Tunkel, pokrývač, Rud. Párt, kovář, Josef Lánský, hostinský, Jakub Huja, dělník, Josef Krpeš, krejčí a Marie Seidlová, choť truhláře. Dne 16.září 1919 dostavil se nově ustanovený správce nové české školy, Adolf Loucký, aby zahájil vyučování českých dětí. Bylo jich zapsáno na poprvé 86. Počalo se vyučovati v jedné třídě německé školy, nato byla získána od obce bezplatně budova staré němec. školy původní. I jinak vyšla obec vstříc. Školní děti oslavily 1. výročí svobody oslavou konanou v hostinci Hillerově dne 28.10.1919. V roce 1920 započato se zaváděním elektr. sítě v obci, kteráž práce byla až r.1921 dokončena nákladem 170.000,- Kč. Dne 18.4.1920 se volilo do Nár. Shrom., při čemž odevzdáno hlasů něm. stranám 311, českým 187. Dne 9.11. vypukla 3 dni trvající stávka zeměděl. dělnictva. Dne ? ledna 1921 provedeno sčítání lidu, jehož výsledek je obsažen v popisu obce vpředu. Prováděli je společně říd. uč. Ad. Loucký za Čechy a p.Karl Jentsch za Němce. Dne 27.10. vyhlášena byla mobilizace na Slovensko. Dne 2.1.1923 provedena fuse továrních podniků zdejších s Kralovodvorskou akc. cementárnou. Dne 16.září 1923 provedeny obecní volby, jejichž výsledek byl při snížení počtu členů obecního zastupitelstva na 15 tento: Němci 10 zástupců, Češi v důsledku nerovných poměrů 5. Starostou zvolen Gustav Tietze, soukromník, Němec. Náměstkem zvolen Čech Josef Lánský, hostinský. Dalšími členy za Čechy František Krpeš, vrátný, Šaloun Václav, domkář, Ludvík Josef, malíř, Karban Jan, domkář. Dne 17. dubna 1924 přistěhovalo se do zdejší obce 8 rodin z Polska (okolí Lodže) celkem 42 osoby, jsou to potomci vyhnaných Českých bratří, které pozemkový úřad v Praze přičiněním Kostnické jednoty v Praze na zabraném zboží schwarzenbergském „na Rybníčku“ usídlil. Jsou to rodiny Konstatnina Kimmra, Pavla Tvrdého, Karla Matyse, Josefa Malého, Adolfa Malého, Pavla Jelínka a Pavla Petráka, Jana Špryngla. Dne 5.září 1926 konala se slavnost odhalení pomníku padlým ve světové válce za veliké účasti celé obce. Náklad 17.000,- Kč uhradil sbor dobr. hasičů něm. Na podnět Václava Šalouna založen v obci sbor dobrovolných hasičů českých. Prvním starostou zvolen Josef Lánský, hostinský, velitelem Antonín Mišta, dělník a jednatelem pisatel. Dne 22.května 1927 pořádána I.česká slavnost“kácení májí“, kteréž výtěžek poskytl prostředky pro vybavení hasičského sboru čes. R. 1927 dala obec vydlážditi chodník k nádraží nákladem 57.000,- Kč. Téhož roku zbudován na pozemku p.Tietzově, obcí za 10.000,- Kč odkoupeném , nový transformátor elektrický nákladem 87.000,- Kč. Dne ? října provedeny volby do obecního zastupitelstva, Němci na jednotnou kandidátku dostali 9 mandátů, Češi nár.soc. 3 mand., soc.dem. 3 mandáty. Starostou zvolen p. Hubert Schäfer. Češi ztratili úřad I. náměstka. Za Čechy zvoleni : Josef Lánský, hostinský, František Venclovský, přednosta stanice, František Krpeš, vrátný, Jan Karban, domkář, Antonín Mišta, dělník a Jan Zelinka, dělník. Dne ? července 1928 konala se v Čížkovicích slavnost 30tiletého jubilea založení sboru něm. dobr. hasičů s velikou účastí okolních sborů. Na návsi konána slavnostní polní mše a odpoledne přehlídka a veselice. Na konci srpna požádal odbor N.J.S. slavnost na oslavu 10tiletého jubilea republiky. V měsíci prosinci konány první volby do zemského sněmu a do okresního zastupitelstva. Poprvé se vyskytly hlasy komunistické. Pravé sibiřské mrazy nastaly počátkem ledna 1929. Vrcholu dosáhly dne 11.2., kdy v cementárně naměřeno –33 °C. Ležela spousta sněhu a země promrzla přes 1 1/2 m do hloubky. Kanály zamrzly a byly ještě dlouho po oblevě ohněm uvolňovány od ledu. Trvaly as od 10.ledna (23 °C) do 2.3.(25 °C), kdy jsme se konečně dočkaly úlevy. Natropily ve zdejším stromy požehnaném kraji nesmírné škody, vždyť zahynulo na ? ovocných stromů jen v obci naší a mrtvé jejich kostry ještě dnes vyprávějí o krutovládě zimy. I ptactvo pohynulo, na ladech posbíraly košík kosů, zajíců mnoho ztuhlo mrazem a hladem. Obleva byla rušná a hlučná, ze spoust sněhových valily se celé bublající potoky sněhové vody. Nejhůře dolehl mráz na pozemky nízko položené na Rybníčku, nejvíce zničil nejlepších, choulostivých druhů ovoc. stromů. V den 27.10.bylo při volbách no Nár. shromáždění odevzdáno platných hlasů 640, z toho německých 334, českých 246, komunistických 60. Do senátu vykázaly něm.strany 298, české 211, komunistická 54.
